Z nejstarší historie zámku Korozluky

 OBECNÁ HISTORIE O ZÁMKU

 Jméno obce ve formě Kolozruky je zjevně nejstarší. Poprvé je v roce 1325 citována až jako Kolozruky a Koložruky jako sídlo pana Petra, neznámo z jakého rodu. Také od roku 1325 – 1349 už je zmiňována velká gotická tvrz jako sídlo vladycké, vlastníci Petr a pak syn Zbramír. V roce 1378 syn Hynek a syn Petr z Gablence 1399.

 Od r. 1349 jsou držitelé Kolozruk členové rodu Sirotků ze Zhorce. V následujících dobách je zaznamenáváno velmi časté střídání držitelů panství, z nich zajímavější je pan Ješek, který zastával úřad oltářníka v kostele sv. Mikuláše v Praze. Ještě v roce 1392 byl statek Kolozruky jako celistvý v držení Petra z Koblence, ale v následujících dobách už byl velký statek rozdělen. Polovinu měl v držení Vchyna z Bělušic, 1408-1419 patřila polovina vsi k Bělušicům. Část vesnice a statku ale prodal r. 1464 Bratrstvu Panny Marie a Božího těla ve velkém kostele Mosteckém. Zjevně aktivní Bratrstvo Panny Marie získalo později i zbytek panství. Tři ze dvorů, které dříve k panství patřily už byly v majetku oseckého kláštera. Statky, které přináležely oseckému klášteru byly pak v r. 1576 prodány k panství Záluží.

 V počátku 17.st. byla tvrz se dvory v držení rodin Hartyšův a Brunerův. Dříve zmiňovaná tvrz, jako sídlo kolozruckého panství ale v té době už neplnila funkci obytné panské tvrzi, ale sloužila jako sýpka a skladiště ke dvorům. R. 1688 získává panství rodina Rajských z Dubnice, která jej vlastní až do roku 1786. Rodina Rajských z Dubnice pochází z Plzeňska, část rodiny koncem 16.st. přesídlila do Mostu. Kašpar Arnošt Rajský vyženil statek s 1.manželkou (Anna Lidmila Brunka z Jiřetína na Kolozrucích). Syn Jan Štěpán Rajský r. 1680 zdědil panství po matce (? 1695) a obdržel r.1720 kromě jiného i Kolozruky. Roku 1723 povýšen do stavu šlechtického (? 1726). Syn František Václav zdědil Kolozruky a býval hejtmanem kraje litoměřického(? 29.dubna 1770). Syn Vincet zdědil celé panství a prohospodařil ho, zemřel r. 1784 svobodný bezdětný.

 Nový barokní zámek byl postaven na místě někdejší tvrze, na plošině jižního svahu Jánského vrchu. Stavebníkem byl Franz Wenzel Rayssky, (František Václav Rajský) svobodný pán z Dubnice, který zastával funkci krajského hejtmana kraje litoměřického. Styl architektury byl ve formě pozdního baroka s již klasicistními prvky. Je zřejmé, že v té době již tady, jako nezbytná součást zámecké residence, byla vytvořena zahrada. Její podoba se nedochovala, ale je bezesporné, že před zámkem musel být vytvořen plochý, formálně uspořádaný parter, na který mohl navazovat už krajinnými prvky formovaný park.

 Zámek byl v roce 1786 prodán soudem na zaplacení dluhů po synu Vincentovi. Zámek pak v držení rytíře Václava Beníschka (Beníška) z Dobroslavi v roce 1806 dostal už zcela klasicistní úpravu. Park z té doby už nemohl mít jinou, než krajinářskou podobu s přechodem od zámku přes jednoduchý geometrický parter. Na několika vedutách je výrazněji patrna alej stromů kolem přístupové cesty po hřebeni svahu a cesty zdola od vesnice a statku v údolí.

 Od roku 1848 byl zámeček v Korozlukách na krátký čas ve vlastnictví bohatých měšťanů, pivovarských podnikatelů, rodiny Fleischerů z Mostu. Poté od roku 1858 byl zámeček s parkem v Korozlukách ve vlastnictví Jeronýma II. Josefa svobodného pána Zeidlera, 64. Strahovského opata ( *1834 - ? 1870 ) – erb v hale 1.patro novorenesanční znak pochází z doby po povýšení Zeidlera mezi barony v roce 1863. Jeho držitel, od konce roku 1869 současně generální opat premonstrátského řádu, zemřel 1. března 1870 v Římě, v době zasedání I. Vatikánského koncilu.

 V roce 1870, po smrti barona Zeidlera získávají panství v Korozlukách Richterové, v jejichž držení byl zámek několikrát módně upravován. Tyto úpravy jsou sice doloženy především v interiérovém vybavení a pohodlnějším zařízení, ale bezesporu bylo zasahováno i do parku, zejména v přínosu kultivarů a exotů. ( rodina Richter - viz. Villa Richter Praha – www.villarichter.cz ). Josef Richter zemský rada (1848-1922), byl vášnivým přírodovědcem a okolí Korozluk a právě krajina Českého středohoří mu poskytovala příležitosti pro studium přírody. Pěstoval vzácné exotické rostliny ve skleníkách a začal zakládat přírodní park dnes přírodní rezervace Jánský vrch.

 V majetku Richterů bylo korozlucké panství se zámkem na svahu Jánského vršku do r. 1946, kdy jim bylo na základě dekretu č.108/45 zkonfiskováno. Od roku 1946 do roku 1952 zámek sloužil jako ubytovna pro osídlování českého pohraničí, byl využíván pro ubytovávání rodin z pobaltských států, zakarpatské Rusi, Ukrajiny, Slovenska atd… V roce 1953 je zámek předán k užívání odbornému zemědělskému učilišti Bilina. Protože vlastní zámek byl pro potřeby učiliště malý, byla na místě parteru přistavena nová budova školního internátu. Zařízení zámku bylo odvezeno, postupně v úpravách zmizela i výzdoba interiérů, včetně dřevěných kasetových stropů. K zámku byla přistavena kotelna na pevná paliva a další malé, účelové stavby.

 Po zrušení učiliště v roce 1970 byl zámek užíván jako administrativní budova Státního statku, v jehož majetku byl už velmi devastován. Poté byl opuštěn a ponechán osudu. Rozpadající se zámecká budova, s vytrhanými podlahami, zborcenými stropy a rozebraným zbytkem ostění, s propadanými střechami a opadanou fasádou byla pak určena k demolici, demoličním výměrem z roku 1988.


Obec Kolozruky – Kollosoruk

- Počet domů 159
- Počet obyvatel 2.269
- Obyv.českých 553
- Obyv.německých 1.697
- Obec spadala pod Farnost Lužice

Sčítání obyvatel r.1910 (kniha Seznam míst v království Českém r.1913)Ottův slovník naučný